Po Gunabhadrovi převzal předávání učení dhjánový mistr Bódhidharma. Se záměrem objasňovat učení velkého vozu připlul po moři do Wu Jüe (na jižním pobřeží Číny) a vydal se na sever do Jie (hlavního města dynastie Wej). Dva mniši Tao-jü a Chuej-kche byli po čtyři roky v jeho službách, než je zasvětil do čtyř cvičení. Bódhidharma řekl Chuej-kchemu: „Existuje sútra, která se jmenuje Lankávatára. Je sepsána na čtyřech svitcích, a pokud budeš následovat její pokyny, přirozeně dosáhneš osvobození…“ Zbytek je v plném znění obsažen v Následných životopisech významných mnichů (od Tao-süana 596-667) a detailně vysvětlen v předmluvě ke Čtyřem cvičením, které jsou vstupní branou na stezku velkého vozu, kterou sepsal jeho žák Tchan-lin.

Dharmový učitel Bódhidharma pocházel z jižní Indie a byl třetím synem místního krále. Jeho mysl byla velmi pronikavá a jasná a výborně chápal, co se učil. Rozhodl se studovat učení velkého vozu, proto brzy opustil laický život a stal se mnichem. Schraňoval plod moudrosti a následně ho nechal vykvést. S hlubokou myslí, prázdnou a poklidnou, pochopil a nazřel věci a události tohoto světa. Porozuměl svému nitru i vnějšímu světu a jeho ctnosti dalece přesahovaly tento svět: jeho soucit a starostlivost sahaly do všech koutů země. Pravé učení upadalo, a tak přišel z velké dáli, přes hory a moře, aby vyučoval v krajích Číny. Ti, kdo zušlechťovali mysl a uchylovali se ke klidu, mu zcela důvěřovali. Lidé, kteří lpěli na formách a názorech, ho začínali hanobit a odsuzovat.

V tomto období ho doprovázeli pouze dva mniši Tao-jü a Chuej-kche. Přestože byli mnohem mladší, nesli v sobě odhodlání, které bylo ušlechtilé a hluboké. Z radosti, že potkali učitele dharmy, jej po mnoho let následovali a oddaně přijímali jeho pokyny. Studovali pilně, plně v souladu s učitelovým záměrem. Bódhidharma, který byl potěšen jejich úsilím a upřímností je uvedl na pravou stezku. Učil je, jak uklidnit mysl a rozvíjet cvičení a jak být v souladu s ostatními bytostmi a využívat dovednosti v prostředcích.

V tomto období ho doprovázeli pouze dva mniši Tao-jü a Chuej-kche. Přestože byli mnohem mladší, nesli v sobě odhodlání, které bylo ušlechtilé a hluboké. Z radosti, že potkali učitele dharmy, jej po mnoho let následovali a oddaně přijímali jeho pokyny. Studovali pilně, plně v souladu s učitelovým záměrem. Bódhidharma, který byl potěšen jejich úsilím a upřímností je uvedl na pravou stezku. Učil je, jak uklidnit mysl a rozvíjet cvičení a jak být v souladu s ostatními bytostmi a využívat dovednosti v prostředcích.

Toto je velký vůz učení, který učí, jak uklidnit mysl – ať nedojde k žádnému omylu. Ti, kdo se snaží uklidnit svou mysl, ať usednou proti zdi. Ti, kdo rozvíjejí svůj výcvik, ať se věnují čtyřem druhům cvičení. Ti, kdo chtějí být v souladu s ostatními bytostmi, ať se vyvarují hanobení druhých a odporu vůči nim. Ti, kdo chtějí využívat dovednosti v prostředcích, ať se vyhnou neužitečným věcem. Zde jsem v krátkosti nastínil, co by mělo být následováno: poselství je obsažené v tomto textu.

[Bódhidharmovi "Zásady praxe":]

Existuje mnoho cest, kterými lze vstoupit na stezku, ale v zásadě jich není více než dvě: první znamená vstoupit skrze vnitřní pravdu a druhá pomocí výcviku.

Vstoupit skrze vnitřní pravdu znamená použít učení k tomu, abychom si uvědomili prvotní zdroj; tj. hluboce věřit, že živé bytosti a mudrcové sdílí jednu a tu samou přirozenost skutečnosti. Neuvědomujeme si jí proto, že nespatřujeme klamnou zástěrku prachu, která nás pokrývá. Když opustíme zdánlivé a navrátíme se ke skutečnému, soustředíme svou pozornost a náš pohled bude pevný jako zeď, pak si uvědomíme, že neexistuje žádné já a ostatní, a obyčejný člověk a mudrc se stanou jedním. Vytrvalí a nehybní, již více nebudete hledat útočiště u učení, které lze vyjádřit slovem. Takový je tichý souhlas se skutečnou vnitřní pravdou: prostou rozlišování, nehybnou a bezejmennou. Tomu se říká „vstoupit skrze vnitřní pravdu“.

Vstoupit skrze výcvik poukazuje na čtyři druhy cvičení, v nichž jsou všechna ostatní obsažena. Jaké jsou tato čtyři cvičení? První je vyrovnat se s křivdami. Druhé je být v souladu s vyvstalými podmínkami. Třetí je nehledání. Čtvrté je následovat dharmu.

Jakým způsobem se cvičit v tom, abychom se vyrovnali s křivdami? Když následovník stezky zažívá utrpení, měl by si pomyslet: „Po nesčetná období v minulosti jsem opouštěl podstatné a uchyloval se k malichernému, procházel různými formami bytí a propadal zlobě a nenávisti – moje přečiny a vykonané zlo bylo nespočetné. Nyní, i když tak nečiním, toto utrpení přichází z minulých životů, protože následky zlých činů právě dozrály. Toto utrpení však nepochází od bohů nebo lidských bytostí.“ Měli byste svolně vystát toto utrpení bez hněvu nebo lítosti. Sútra říká: „Když se setkáte s utrpením, neprojevujte o něj zájem. Proč? Protože člověk si má uvědomovat to podstatné.“ Pokud ve vztahu k utrpení zaujmete tento postoj, budete v souladu s vnitřní pravdou a přestože budete zažívat křivdy, budete postupovat po stezce. A to se nazývá „cvičení ve vytrpění si křivd“.

Druhé cvičení spočívá v uvedení se do souladu s vyvstalými podmínkami. Cítící bytosti nemají žádné já, ale mění se v závislosti na příčinách, které zavdali. Cítí utrpení a štěstí – podle zapříčiněných podmínek. Pokud zažíváme dobro, slávu a věhlas, je to následek zavdaných minulých příčin. Jsou zažívány v přítomném okamžiku, ale pokud tyto zapříčiněné podmínky dojdou konce, již se zde dále nebudou objevovat – proč z nich tedy mít radost? Zisk a ztráta nastávají podle zapříčiněných podmínek: mysl ani nepřibývá, ani neubývá. Pokud se vánek radosti [ze zisku a zármutku ze ztráty] stane nehybným, pak se ocitnete v naprostém souladu se stezkou. Tak se nazývá „cvičení, které vede k souladu s vyvstalými podmínkami“.

Třetí cvičení je nehledání. Světští lidé žijí v klamu, dychtí po všemožném a tak se stávají připoutanými. To je „hledání“. Moudří lidé si uvědomují skutečnost. Pohybují se v tomto světě vybaveni vnitřní pravdou. A tak když uklidňují svou mysl a mění přirozeně svou podobu, nespočetné stavy bytí se stávají prázdnými, a proto nenachází nic, z čeho by se bylo třeba radovat, nebo po čem dychtit. Spolu s tím mizí i zaslepenost z vykonávání „prospěšných činů“. Pobývat v trojím světě je jako setrvávat v hořícím domě. Všichni, kdo mají těla plná strasti, kde naleznou klid a mír? Když je toto zcela pochopeno, myšlenky v různých stavech bytí ustanou a již nebude více co hledat. Sútra říká: „Všichni, kdo hledají, trpí. Je-li zde nehledání, pouze pak existuje i blaženost.“ Takto poznáváme, že nehledání je skutečným následováním stezky.

Čtvrté cvičení je následování dharmy. Dharma, učení o pravé skutečnosti, se zakládá na vnitřní pravdě vrozené neposkvrněnosti. Díky této vnitřní pravdě se množství forem vyprázdní: a nebude existovat žádné pošpinění ani připoutanost, ani ten nebo onen. Sútra říká: „Dharma neobsahuje žádné cítící bytosti, protože je prostá pošpinění cítících bytostí. Dharma neobsahuje žádné já, protože je prostá nečistoty já.“ Pokud moudrý člověk uvěří a porozumí této vnitřní pravdě, je schopen následovat stezku v souladu s dharmou. Tělo dharmy neschraňuje fyzické tělo nebo život. Je to cvičení v obdarovávání: nechť v něm není lakoty ani zatajování v srdci. Když si člověk uvědomí, že přijal tento dar, dárce i samotný dar se vyprázdní a vy již na nich nebudete závislí nebo k nim připoutaní. Jsou pouze k tomu, aby vás zbavili nečistot, a obsáhli a přeměnili cítící bytosti, aniž by jejich formy museli uchopovat. Takové je obdarovávání sebe samého i ostatních – ozdoba stezky vedoucí k osvícení. Pokud je dokonalost v obdarovávání právě taková, i ostatní dokonalosti jsou takové [dokonalá ctnost, trpělivost, úsilí, soustředění a moudrost]. Cvičení se v šesti dokonalostech (páramitách) sice odstraňuje klamné smýšlení, přesto zde není co vykonávat – taková je praxe v souladu s dharmou.

Tyto čtyři cvičení osobně vykládal čchanový mistr Bódhidharma. Učitelovy výroky a skutky zaznamenal jeho žák Tchan-lin a shromáždil je do svazku pod názvem Pojednání o Bódhidharmovi. Bódhidharma rovněž vyložil na dvanácti nebo třinácti stránkách smysl Lankávatárasútry skupině praktikující meditaci vsedě, a to je také zváno Pojednání o Bódhidharmovi. Tyto dva spisy jsou hlubokomyslné a výstižné co do principů a obíhají po celé zemi. Dokonce se našli i tací, kteří sepsali podvržený třetí svazek Pojednání o Bódhidharmovi, ale jeho jazyk je nevýstižný a principy mělké, a proto není k užitku.

Velký učitel Bódhidharma poukazoval na věci a tázal se po jejich smyslu. Když na něco ukázal, zeptal se: „Jak se to nazývá?“ Existuje nesčetné množství věcí – položte tuto otázku všem. Zaměňte jejich jména a s takto zaměněnými jmény se ptejte znovu.

Dále říkal: „Existuje toto tělo nebo ne? Jaké tělo je toto tělo?“

Nebo ještě toto: „Mračna nemohou nikdy odstranit prázdné nebe, ale mohou ho jen zastřít, tak, že není jasné a čisté.“

Nirvánasútra říká: „Uvnitř neexistují žádné smysly, vně neexistují žádné smyslové předměty. Protože neexistuje vnitřní ani vnější uspořádání, je to zváno střední cesta.