Gunabhadra z období Sung

Gunabhadra Tripitaka pocházel z jižní Indie. Když studoval učení velkého vozu, říkalo se mu „Mahájána“. Během éry Jüan-ťie (424-454) připlul do Kuang-čou. Sungský císař Tchaj-cu jej přijal na Tanjangském velitelství. Gunabhadra přeložil Lankávatárusútru. Vládcové a šlechtici, mniši i laici ho zvali, aby jim předal instrukce k meditační praxi, ale on byl v rozpacích [a odmítal je], protože hovořil velmi špatně čínsky. Ještě téže noci se mu zdálo, že mu nějaký muž uťal hlavu mečem: po této události začal předávat učení o meditaci.

Gunabhadra řekl: „Tato země se nachází na Východě a postrádá metody kultivace stezky. Protože se zde tyto metody nenacházejí, někteří lidé přistupují k učení nižších vozů a dvou vozů; někteří přistupují k devadesáti pěti způsobům vnějších stezek; někteří praktikují ďábelské meditace, aby spatřili všemožné věci tohoto světa a objevili dobré a špatné skutky druhých lidí. Jak hořké! Jaké neštěstí! Svádí tím na scestí sebe i ostatní. Je mi opravdu líto těch, kteří po dlouhé věky bloudí po stezkách démonů, od zrození k zániku, a nejsou schopni dosáhnout osvobození. Někteří praktikují zakázaná magická umění, ovládajíce duchy a démony a zkoumajíce dobré a špatné lidské skutky. Potom nepravdivě prohlašují: „Spočívám v meditaci a provádím kontemplaci.“ Prostí lidé jsou slepí a nechají se snadno oklamat. Nerozumí těmto věcem a myslí si, že [tito mágové] se pokouší uskutečnit stezku mudrců a sklánějí se před nimi. Nevědí, že jsou to zvrhlé ďábelské metody.

V naší zemi se nachází pravé učení, to je ale skryté a nepředává se veřejně. Ti, kdo mají k těmto věcem blízký vztah, a jejichž schopnosti jsou k tomu uzpůsobeny, se mohou na své cestě setkat s dobrými a moudrými muži, kteří jim poskytnou útěchu. Pokud se s nimi nesetkají, neuskuteční se předání z „otce“ na „syna“. 

Lankávatárasútra říká: „Mysl buddhů je prvotřídní kvality: když dharma vstoupí do našeho učení, neprojevují se [klamné] stavy mysli. Tato dharma převyšuje tři vozy a jde za deset stavů. Nakonec je plod osvícení zakoušen s utišenou myslí v nás samých. Bez přítomnosti mysli vyživujeme ducha, bez přítomnosti myšlenek zklidňujeme tělo. Bez zbytečných starostí sedíme v neposkvrněnosti, uchovávajíce to podstatné a navracejíce se ke skutečnému. Naše dharma je záhadná a nevýslovná; nelze jí předat s pomocí běžných prostředků mělkého vědomí. Pouze lidé se zásluhami a ctností ji mohou přijmout a uskutečnit.

Pokud nerozumíte, pokud nejste osvobozeni, šestero [vědomí] se zmocňuje sedmého a osmého. Pokud nerozumíte, pokud nejste osvobozeni, osmé [vědomí] postrádá šesté a sedmé. 

Ti, kdo usilují o buddhovství, by se měli nejdříve naučit, jak uklidnit mysl. Než mysl dojde klidu, i dobré věci nejsou dosti dobré – a o co hůře je to s těmi špatnými. Když se mysl uklidní a upokojí, dobré a špatné ztratí své základy. Sútra chua-jen říká: „Jevy nevidí sami sebe, jevy se navzájem nepoznávají.“

Když jsem přišel do této země, nepotkal jsem nikoho, kdo by kráčel po této stezce, natož někoho, kdo by utišil svou mysl. Často spatřuji lidi, jak vytváří karmu a nekráčejí v souladu se stezkou. Někteří se zaměřují na slávu a pověst; další jednají s vidinou zisku a pro obživu. Smýšlejí způsobem já a ostatní; jsou naplněni žárlivou starostlivostí. Co je žárlivá starostlivost? Je to smýšlet se záští a nenávistí o člověku, který kráčí po stezce a dosahuje výsledků v teorii i praxi a kterému lidé nabízejí podporu a prokazují vděk. Je to samolibá důvěra ve svou vlastní inteligenci, která nemá za cíl překonat naše já – tomu říkám žárlivá starostlivost. I kdybyste svědomitě vykonávali různá cvičení dnem i nocí, překonali veškeré útrapy a odstranili všemožné překážky, i s tímto postojem se překážky na stezce budou objevovat jedna za druhou a vy nenaleznete nikdy klidu a pokoje. Tomu se pouze říká „kráčení po stezce“, nikoli „utišení mysli“.

I když se cvičíte v šesti páramitách, objasňujete sútry, sedíte v meditaci a usilovně rozvíjíte odříkání, lze to nazývat „prospěšnou činností“, nikoli následování dharmy. Pokud nezaplavujete karmické pole vodami žádostivosti a nenecháváte tam klíčit semena vědomí, pak se to nazývá následování dharmy.

Právě jsem hovořil o utišení mysli. Nyní bych zmínil, že existují i čtyři druhy lidských povah. První náleží těm, kteří se odvrací od pravdy: tito lidé procházejí životem jako obyčejní smrtelníci. Druhá náleží těm, kteří pravdu vyhledávají: tito lidé se odvracejí od neustálého rození se a umírání a usilují o nirvánu a stavy klidu; říká se jim šrávakové. Třetí náleží těm, jejichž mysl proniká k pravdě: ačkoli odstraňují překážky na cestě a odhalují vnitřní pravdu, vztah mezi subjektem a objektem u nich není ještě přerušen; tito lidé se nazývají bódhisattvové. Čtvrtá náleží těm, jejichž mysl se ztotožnila s pravdou: jejich mysl se nenachází mimo pravdu a pravda neleží někde mimo jejich mysl; o těchto bytostem se říká, že jejich mysl je pravda. Mysl má tu schopnost, že dokáže být na jakémkoli místě ve stavu vyrovnanosti. Pravdivé uvědomění má v moci vyzařovat do celého veškerenstva. Mysl a pravda jsou stejné, ať se nacházejí kdekoli; a tomu se říká mysl buddhy neboli osvícená mysl.

Ti, kteří rozumí skutečnosti, nespatřují rozdíly mezi neustálým rozením se a nirvánou nebo profánním a posvátným. Předměty a vědění nejsou dvojího druhu: vnitřní pravda a jevy jsou totožné. Na skutečnost a na běžné věci je třeba nahlížet stejně; poskvrnění a čistota jsou jedinou takovostí. Buddhové a cítící bytosti jsou v zásadě stejní a jedné podstaty.

Lankávatárasútra říká: „Nirvána se nenachází v ničem: žádná nirvána v buddhovi, žádný buddha v nirváně.“ Je to odloučené od probuzení i od toho, co je vědomé. Je to odloučené od bytí i nicoty. Velká stezka je v podstatě všudypřítomná, dokonale čistá a vždy jsoucí: nelze jí dosáhnout na základě příčinnosti. Je jako slunce, které se skrývá za plujícími mračny: když se mračna rozplynou, slunce se samo od sebe objeví. K čemu všechna ta učení a názory? Proč se zabývat sútrami a proslovy a navracet se na cestu zrození a smrti? Ti, kdo považují verbální projev a literární záznam za stezku, prahnou po slávě a zisku: vedou sebe i ostatní jen ke zmaru. Je to jako leštění zrcadla: když je z jeho povrchu zcela odstraněn prach, zrcadlo bude jasné a zářivé.

Vše je nesloučené. Sútra říká: „Buddha není buddha ani nevede cítící bytosti k osvobození. Cítící bytosti vytvářejí rozdíly a domnívají se, že buddhové vedou cítící bytosti k osvobození: a tudíž si neuvědomují svou vlastní mysl a jsou nestálí.“ S dosažením osvícení přichází uvědomění a „velké jednání“, které působí uprostřed příčinného vznikání. Když uvědomění a „velké jednání“ prostupuje vším snadno a bez překážek, nazývá se to „velké zušlechtění stezky“. Mezi já a ostatní neexistuje dualita. Všechna cvičení se nesou v jednom duchu: není žádné před a potom ani uprostřed. Takový je velký vůz.

Když se nepoutáte k nitru ani k vnějšímu světu, toto velké konečné zřeknutí se se nazývá dánapáramitá, dokonalé obdarovávání. Dobré i špatné se vyrovnává, a tak nic nemůže být nalezeno; to se nazývá šílapáramitá, dokonalá ctnost. Nebýt sužován předměty v mysli, nepůsobit zlo kvůli věčně přítomnému hněvu, tomu se říká kšántipáramitá, dokonalá trpělivost. Velký nehybný klid, myriády věcí působí spontánně, to je vírjapáramitá, dokonalost v úsilí. Prohlubující se zázračný klid je dhjánapáramitá, dokonalé soustředění. Podivuhodný klid plynoucí z osvícení je pradžňápáramitá, dokonalá moudrost. Lidé, kteří jsou s tímto v souladu, jsou ušlechtilí a jejich vědění je nesmírné. Vše vnímají dokonale a bez překážek, vykonávajíce různé činnosti. Takový je velký vůz.

Pokud se nejdříve nenaučíte, jak uklidnit svou mysl, pak vy, následovníci velkého vozu jistě pochybíte ve svém vědění. Mahápradžňápáramitásútra říká: „Patero očí buddhů pozoruje mysl cítících bytostí a všechny jevy bez přítomnosti zraku.“ Sútra chua-jen říká: „Pokud se na to nedíváte, pak to můžete spatřit.“ Sútra si-ji říká: „Není to něco, co byste mohli spatřit zrakem nebo pochopit smysly. Musí to být nahlíženo v souladu s takovostí. Všechny smysly mají podstatu takovosti, proto se takovost stává dharmou. Když to vidíte tímto způsobem, pak to lze nazývat správný názor.“ Čchan Ťüe říká: „Netopýři a sýčkové nevidí věci v denním světle, ale v noci. To je proto, že se přiklání k špatnému smýšlení. Jak to? Netopýři a sýčkové vidí to, co je pro druhé temnotou, jako světlo. Obyčejní lidé vidí to, co je pro druhé světlo, jako temnotu. V obou případech jde o špatné smýšlení, protože jejich vnímání je převrácené kvůli karmickým překážkám, a [tito běžní lidé] nespatřují skutečnost. Proto světlo není vždy světlem a temnota temnotou. Jestliže tomu porozumíte a nebudete mateni převráceným smýšlením, pak se vám otevře věčnost a požehnání, a zakusíte charakter a neposkvrněnost tathágatů.“

Velký učitel [Gunabhadra] řekl: „Lankávatárasútra říká: ‚Jak může člověk očistit své myšlenky? Tak, že nenásleduje nesprávné smýšlení a poskvrňující myšlenky. Tak, že nasměruje nejvyšší úsilí na uvědomění buddhy. Tak, že umožní, aby uvědomění buddhů působilo bez přestání: tímto spočinete ve stavu klidu, bez myšlenek, a budete svědky této základní prázdné neposkvrněnosti.‘“ Pak dodal: „Pokud to jednou získáte, již nikdy z tohoto věčného klidu nevystoupíte. Buddha řekl: „Jak by bylo možné k tomu něco přidat?‘“Rovněž prohlásil: „Učíte se od učitele, ale osvícení od něj nepochází. Kdokoli činil z lidí mudrce, nikdy to nebylo skrze výklad dharmy. To je v mnoha případech ověřeno.“

Gunabhadra řekl: „Můžete vstoupit do džbánu, sloupu nebo ohně? Můžete prostoupit horou?“ Vstoupili byste tělesně nebo myslí?“ Pak dodal: „V místnosti je džbán. Je tento džbán také mimo tuto místnost nebo ne? Je v něm voda? Je ve vodě?“ Jsou tyto džbány ve všech vodách tohoto světa? Co je vlastně voda?“

Gunabhadra hovořil dále: „Listoví stromů hovoří o dharmě. Džbán rovněž vypovídá o dharmě. Stejně tak sloup, hůl a místnost. Země, dřevo, dlaždice a kámen také zvěstují dharmu. Co to znamená?“