Sandókai

Š’-tchou Si-čchien (700-790)
 
Shoda rozdílu a jednoty
 
Mysli velkého indického mudrce 
bylo bez potřeby slov důvěřováno na Západě i Východě.
Lidské schopnosti mohou být mělké nebo pronikavé,
přesto na stezce nelze nalézt
patriarchy z jihu nebo severu.
Duchovní zdroj je jasný a zářící.
Nepostřehnutelně se rozlévá a větví.
Chápat se věcí je jistě nesprávné, 
soustředit se pouze na podstatu
nemůže být také zváno osvícením.
 
Smysly a předměty smyslů ve všech svých ohledech
vstupují buď do vzájemného kontaktu, nebo nikoli.
Pokud ano, činí tak společně;
pokud ne, zůstávají oddělené.
Barvy se přirozeně odlišují v sytosti a vzhledu;
zvuky přinášejí potěšení nebo žal.
V temnotě nelze odlišit, co je nahoře, a co dole.
Ve světle je však patrné,
co je čisté a co není.
 
Čtyři elementy následují svou vlastní přirozenost,
jako dítě svoji matku: oheň žhne, vítr vane,
voda svlažuje a země zůstává pevná. 
 
Barvy jsou pro oči, zvuky pro uši, 
vůně pro nos, sůl a ocet pro jazyk
Ale podle pravé dharmy,
opadané listy se navrací zpět ke kořeni
a pramen se navrací ke svému zdroji.
Proto „vznešené“ a „nízké“ jsou jen pouhá slova.
Ve světle se nachází temnota,
ale nespatřujte v ní temnotu.
V temnotě se nachází světlo, 
ale nespatřujte v něm světlo.
Světlo a tma jsou protiklady,
jako kráčení vpřed a vzad.
Každá věc má svůj účel:
je jen otázka, jak bude naplněn.
 
Jevy do sebe zapadají jako víko na krabici,
zatímco podstata dopadá jako šíp
do čekajícího terče.
Když vyslechnete tyto slova, snažte se pochopit
jejich smysl – nevytvářejte si svá vlastní pravidla.
Pokud se vám stezka neukazuje přímo před očima,
jak po ní můžete kráčet?
Postup není otázkou vzdálenosti,
takže pokud zbloudíte, 
hory a řeky se od vás odloučí.
Se vší pokorou vám sděluji toto hluboké učení,
a žádám vás: neplýtvejte časem!